Nanotechnologie Pikatec Home je nejmodernější ochrana prakticky všech povrchů, které se nachází ve Vaší domácnosti, která je patentována a byla vyvinuta ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci.

 

 

Po více jak dvouletém vývoji ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci Vám přinášíme novou řadu produktů pro domácnost - sérii HOME. Jednoduše po úklidu nanesete příslušnou polituru pomocí hadříku ve velmi tenké vrstvě na materiál či nábytek, který chcete dlouhodobě ochránit a po chvíli jej jemným hadříkem lehce rozleštíte. Poté necháte vytvrdnout. To je vše a máte až na dva roky vystaráno. Chráněný povrch se méně špiní, odpuzuje vodu, mastnoty, prach, má vyšší tvrdost a je i antibakteriální. Až o 80% se Vám sníží četnost i časová náročnost úklidu.

Nanočástice na povrchu utvoří neviditelný ochranný štít (ochrana není vidět lidským okem!), který vniká do nerovností či mikrotrhlin povrchu, vyhlazuje jej a chrání ho před poškozením. Takto vyhlazený povrch odolává zapadání nečistot. Naopak nečistoty odpuzuje a zůstává čistý. Díky tomu, že se ve struktuře chráněného povrchu nezdržují částice uhlíků či popílků, zůstává povrch přirozeně antibakteriální.

 

Obr. 1 - Neošetřený povrch - nečistoty po setření hadrem zůstávají ve struktuře povrchu dřeva.

Obr. 2 - Ošetřený povrch - princip otírání nečistot na již chráněném povrchu dřeva.

 

Jedno nanesení politury Pikatec plně ochrání Vaši domácnost celých 12-24 měsíců (záleží na materiálu a frekvenci zátěže), oproti čistícím či konzervačním prostředkům, které zpravidla neposkytují takovýto druh ochrany. 

Pozn.: Politury vydrží na povrchu výrazně déle, než 12 měsíců (pakliže nejsou mechanicky sedřeny) a po celou dobu se vyznačují hydrofobitou (odpudivost proti vodě) a tvrdostí proti poškrábání. Po zhruba 12 měsících začínají ztrácet svou schopnost odolnosti proti UV záření, zejména nacházejí-li se ve vnějším prostředí. Po zhruba 18 měsících ztrácí svou pružnost a vlivem tepelné dilatace (záleží na druhu materiálu) v ní mohou, stejně jako na lakovaných a jinak chráněných površích, vznikat mikrotrhliny, kterými se dostanou voda, nečistoty i chemikálie.

Přetřením politury po jednom roce, se nová vrstva chemicky spojí (naváže) s původní, doplní její strukturu, obnoví pružnost a další nezbytná aditiva, jimiž jsou například UV filtry pro odolnost proti slunečnímu záření a zachování barevné stálosti povrchu. Vrstva je tedy stále homogenní a nevytváří vrstvy, jako laky.

 

Nahlédněme do běžné domácnosti, která uklízí dvakrát týdně okolo dvou hodin

SOUČASNOST: 208 hodin strávených úklidem za rok a cca 5.000 Kč utracených za čistící prostředky
BUDOUCNOST: S povrchy ošetřenými nanotechnologií Pikatec se doba úklidu zkrátí ze dvou hodin na pohých 25 minut a čistící prostředky škrtáme z nákupních seznamů

 

JEDNODUCHÁ APLIKACE, KTEROU ZVLÁDNE KAŽDÝ SÁM

 

 

Chcete se podívat na naše produkty nebo chcete dozvědět o naší ochraně víc (čtěte dál).

 

Jak jsme se dostali k současnému řešení?

Po několika letech vývoje a zkušeností s laky automobilů ze všech koutů světa, ve kterých vládnou různé klimatické podmínky, jsme dospěli k tomu, že bychom byli schopni chránit i jiné povrchy, než je sklo a lak vozu. Přitom jsme došli k následujícímu zjištění.

 

1. Povrchy nesavé – lakované, plasty, sklo, keramika, nerez, chrom apod.

 

Největším nepřítelem nesavých povrchů jsou mikro nečistoty, chemikálie a UV záření.

• Lakované povrchy nejvíce trpí vysušováním a křehnutím, kdy lak nejen ztrácí svou barevnou stálost, tak struktura laku se vlivem UV poškozuje, a nakonec lak tvrdne a křehne, tudíž praská a chráněný povrch již nechrání.
• Plasty trpí především svým složením, kdy UV záření je poškozuje, plasty tvrdnou, křehnou a také praskají. Degradace na plastu je vidět nejvíce na bílém plastu, kdy tento časem žloutne. Plast má také velmi hrubou struktury (například oproti sklu) a do ní zapadají různé nečistoty, které se tam hromadí, a kromě jiného se stává semeništěm bakterií. Za tím, že bílý plast šedne, nestojí degradace, ale hromadění tmavých mikro nečistot (uhlík, popílky apod.), které již začínají být vidět lidským okem a bílá v kombinaci s černou dává odstín šedi.
• Nerez či chrom, zejména broušený nerez má hrubou strukturu, kde se usazují nečistoty, mastnoty, a i když je nerez přirozeně antibakteriální, každá funkce má svou míru. Kromě toho na nerezu i chromu jsou vidět otisky prstů, mastné fleky, které vzbuzují dojem neupravenosti a zanedbanosti.

 

2. Povrchy savé – kámen, dřevo apod.

 

Savým povrchům pak nejvíce vadí kapaliny, mastnoty, nečistoty, chemikálie (například kyselé sloučeniny vápenci apod.) Jediné, co je třeba dodržet je, aby savý materiál mohl odvádět vnitřní vlhkost ze své struktury ven, tzn. aby „dýchal“.

• Kámen je dle struktury různě porézní, ale jeho struktura je vždy velmi hrubá. Je významný rozdíl mezi pískovcem a žulou, nicméně do jeho struktury vždy vnikají nečistoty, kapaliny, mastnoty způsobující trvalé fleky, chemické sloučeniny apod.
• Dřevo trpí především vysycháním, do jeho struktury vnikají kapaliny, mastnoty způsobující trvalé fleky, nečistoty, co po čase způsobí dojem zašlosti, chemikálie a saponáty ho nadále vysušují a dřevo degraduje a může i praskat

 

3. Povrchy jiné – kůže, textil 

• Kůže trpí především vysycháním, a to jak působením UV záření, tak čisticích prostředků, které následně způsobí odření, praskání a ztrátu barvy, do kůže mohou vnikat mastnoty, nečistoty (i v kombinaci) a můžou tak vnikat trvalé fleky
• Textil je kapitola sama o sobě. Textil má úplně jinou filosofii ošetření, poněvadž jeho struktura je velmi jemná. Vlákna textilu trpí dle složení také UV zářením (především umělá vlákna), vnikají do jeho struktury nečistoty, mastnoty i kapaliny a mohou způsobovat trvalé fleky. Mnoho textilních výrobků, například potahy pevně přichycené k nábytku nelze prát, pouze čistit.

 

 

V začátcích našeho vývoje jsme byli fascinování především viditelnými vlastnostmi ochran povrchů, jimiž byla hydrofobita a kluznost. Zpětná mikroskopická a jiná laboratorní měření nám však ukázala, že bychom mohli povrchy chránit mnohem účinněji než dosud.

Hydrofobity jsme se však vzdát nemuseli, poněvadž ji považujeme za velmi důležitý bezpečnostní prvek, zejména na skle.

Chtěli jsme se vrátit k základům přidané hodnoty ochrany pomocí nanotechnologie. Základní vlastností není hydrofobita, tedy odpudivost vody či kluznost, jak se většina mylně domnívá. Základní vlastností je především ochrana. Chceme vrstvu, která na povrchu vydrží a spolehlivě vyhladí a uzavře póry proti pronikání nečistot. Zároveň chceme, aby vrstva byla co nejdéle pružná a odolávala tepelné dilataci materiálu. Funkcionalita ochran povrchů je limitována několika faktory:

 

Přilnavostí – pakliže ochrana nedrží pevně na povrchu – odpadne a tudíž nefunguje.

Pružností – pakliže ochrana není dostatečně pružná, tak popraská a její vlastnosti se tedy ztratí.

Tvrdostí – pakliže ochrana není dostatečně tvrdá, neodolá vnějšímu prostředí a rychle se poškodí.

Tepelnou odolností – díky změnám teplot a vysokým teplotám zejména na tmavých površích,
      ochranná vrstva degraduje a uvolňuje se z chráněného povrchu.

UV odolností – pakliže nefunguje, povrchy se vysušují, jejich barvy blednou a celé křehnou (viz. obr. 2.)

 

 

Některé tyto vlastnosti se vzájemně vylučují:

• Tvrdá vrstva je většinou křehká a není pružná. Díky tvrdosti nemusí být dostatečně přilnavá, poněvadž tepelná dilatace způsobí vydrolení ochranné vrstvy.
• Měkká vrstva se sice pružná, ale není tvrdá (brzy se otluče či odře), navíc některé, například vosky nejsou proti vysokým teplotám odolné.

Politura Pikatec, je něco mezi. Oproti voskům je velmi tvrdá, ale stejně tak pružná. Oproti polymerům je sice měkčí, avšak díky extrémně tvrdým nanočásticím vytvoří na povrchu jakousi „drátěnou vestu“, tedy pružný pancíř (viz. obr.3.), který má všechny požadované vlastnosti. Kromě toho na savých površích neudělá krustu laku a nepropouští kapaliny dovnitř. Na druhou stranu vlhkost se z materiálu odvádí ven (efekt funkčních tkanin GoreTex).

 

Co jsme tedy zvolili? Speciální patentovanou pryskyřici. Je schopna se perfektně a dlouhodobě udržet na téměř všech površích. Na mikroskopicky nerovných površích drží nejen svou přilnavostí, ale také mechanicky. Jak dlouho vydrží? Velmi dlouho. Nejstarší pryskyřici znáte v podobě Jantaru ve stáří až 320 milionů let.

Je fyzikálně dané, že i politura Pikatec zhruba po 18 měsících vlivem UV záření zkřehne, avšak po přetření další vrstvou, se nová vrstva chemicky naváže na původní, chybějící místa doplní, a hlavně obnoví pružnost a již nefunkční UV filtry v původní polituře obsažené. Podotýkáme, že žádná ochrana není schopna odolávat UV záření dlouhodobě a sliby několikaletých životností v exteriéru, jsou při současných poznatcích vědy nesmyslné.

Každý materiál má odlišnou strukturu a vlastnosti. Nelze spojovat vlastnosti laků, kůže, dřeva, kamene, textilu či skla. Díky tomu jsme sice chtěli vyvinout univerzální prostředek na ochranu povrchů, avšak po několika měsících vývoje jsme od toho odstoupili. Stejně tak, jak nelze vyvinout univerzální lék proti všem nemocem, jsme vyvinuli specializované politury pro různé povrchy.

Jak jsme již výše uvedli, dnes je velmi moderní spojovat nanotechnologie s různými efekty pro diváky, zejména zázračná odpudivost vody. Tato vlastnost je průvodním jevem nanopovrchů, ale nesmí se jí vše přizpůsobovat.

• Například mnohé nanotechnologické nástřiky, které se na trhu objevují jsou na principu „naleptání“ povrchové vrstvy kyselinami či podobnými chemikáliemi, které způsobí dočasnou „zázračnou“ odpudivost vody na povrchu. Nic jiného však nechrání.
• Nanočástice ve vosku zcela jistě výrazně zlepší vlastnosti původního vosku. Dokonce vosk je skvělá látka, která se vyskytuje volně v přírodě i na některých funkčních rostlinách. Vosk se neustále „odírá“, avšak tyto rostliny jsou „živé“ a neustále svůj voskový povrch doplňují stejně, jako lidem dorůstá kůže. Na „neživých“ površích však nemá vosk dlouhého trvání.
• Nakonec jsou zde zástupci polymerů a tvrdých či dokonce vytvrzovaných povrchů a laků. Tito zástupci často velmi rychle křehnou či dokonce jsou křehké již od nanesení, tedy od počátku praskají na všech předmětech, které dilatují (vlivem tepla mění své rozměry). Sice mají odpudivost proti kapkám vody, ale do trhlin vnikají nečistoty i chemikálie a původní lakovaný povrch poškozují. Největším problémem na přírodních materiálech je, že jsou vidět a dávají materiálu nepřirozený zjev.

 

Zkrátka díváme se okolo sebe a obdivujeme toho nejdokonalejšího z našeho světa a sice přírodu. Pouze příroda se umí „postarat“ o své povrchy nejdokonaleji. Teprve před několika desítkami let jsme zjistili přítomnost nanočástic ve vesmíru, která je zde s námi od počátku. Dlouho poté jsme nevěděli, k čemu nám to je dobré. Teprve po čase jsme objevili, že příroda je používá k základní stavbě rostlin i ochraně povrchů.

Není bez zajímavosti, že příroda nepracuje s neživými povrchy (například kámen), ale pouze s bionickými, tedy živými. Ochraňuje rostliny, zvířata i hmyz. Potahuje je ochrannými vrstvami proti vnějším vlivům. Příroda sice používá vosk, který se lehce odírá a krásně klouže, ale tento vosk se sám doplňuje. Až budeme mít karoserie organického původu, zcela jistě je naklonujeme tak, aby se ochranná vrstva sama doplňovala. Možná se pak naše auta budou po havárii léčit v „auto nemocnicích“ a společnost PIKATEC nebude používat chemické laboratoře, ale biologické.